Správné palivo

Podle typu a konstrukce vašeho topného zařízení můžete používat určité palivo či paliva kombinovat.  Informace najdete v návodu k použití od výrobce. Zásadně by se mělo topit pouze tím, co splňuje legislativní požadavky – především zákony o emisích (v Německu § 3 1. BImSchV.)
Jednotlivá paliva se liší svým charakterem, a tak i vlastnostmi při spalování. Na to je třeba dbát i při obsluze vašeho topného zařízení.

Příklady paliv legislativně povolených

Podpalové dříví představuje suché přírodní dřevo v podobě tenkých třísek. Neměla by zde být kůra nebo jen v malém množství. Podpalové dříví, které se nabízí v síťových pytlech či fóliovém balení v obchodech, je možné bez jakékoliv další úpravy rovnou použít. Třísky mívají zpravidla délku cca 200 mm.

Dřevo představuje klasické palivo, kterým lze topit skoro všude. Při topení dřevem se topeniště rychle zahřeje. Polena hoří rychle a nabízejí romantickou hru plamenů. Dřevo je optimálním palivem v případech, kdy chcete topit jenom krátkodobě. Topit se může pouze neupraveným, suchým dřevem v přírodní podobě. Vhodné je především tvrdé dřevo jako dub a buk. K topení se ale také hodí březové dříví či dřevo z ovocných stromů.

Čerstvě nasekané dřevo se nemá spalovat hned, protože obsahuje vodu. Vlhké dřevo hoří nejenom hůře, ale vzhledem k nižší spalovací teplotě uvolňuje škodlivé látky. Dřevo by se mělo nechat dostatečně proschnout, aby jeho vlhkost nepřekračovala legislativně požadovaných 20 %  (viz ustanovení  1. BImSchV). Proto se ve stavu připraveném k použití (nařezané a nasekané na polena) nechává rok až dva proschnout.

Optimálně by měla mít polena vlhkost 15 až 20 procent. Existuje speciální měřák, kterým lze konkrétní vlhkost dřeva zjistit. Na dřevu by se neměla nacházet žádný mech, zbytky zeminy, plísňové zárodky či jiné znečištění. Na to je třeba dávat pozor nejen při skladování, ale i v okamžiku, kdy dřevo kupujete. Používejte jen taková polena, která svou délkou odpovídají rozměrům vašeho topeniště. Při nákupu dřeva jako baleného produktu (v síťových pytlích či krabicích) musí být uvedena přesná hmotnost či objem. Přibližné údaje nejsou přípustné.  Existují také certifikační systémy, jako např. FSC či PEFC, které zaručují, že dřevo pochází z ekologické lesnické produkce. 

Různé jednotky pro udávání množství palivového dřeva (nebaleného) a jejich porovnání. 

 

  metr násypného prostoru (Srm) 
délka polen 33 cm
prostorový metr (Rm) 
délka polen 33 cm
plnometr (Fm) 
dřevěné špalky
buk 1,00 0,68 0,42
smrk 1,00 0,62 0,40
buk 1,48 1,00 0,62
smrk 1,62 1,00 0,64
buk 2,38 1,61 1,00
smrk 2,52 1,55 1,00

Zdroj: výběr z publikace „Technologie- und Förderzentrum“, Straubing, Přepočítací faktory pro různé prostorové jednotky, v nichž se udává množství polenového dříví.

Hnědouhelné brikety se lisují z upraveného, vysušeného hnědého uhlí a nepřidává se do nich žádné pojivo.  Toto průmyslově vyráběné palivo se vyznačuje – na rozdíl od palivového dříví – vysokou homogenitou a konstantní kvalitou, která je pod nepřetržitým dohledem laboratoře.  K výrobě briket se výhradně používá hnědé uhlí mimořádně vysoké kvality, které produkuje jen malé množství emisí.

Tento praktický zdroj energie se navíc vyznačuje velmi vysokou výhřevností a výrazně delší dobou hoření než dřevěné produkty.  Brikety vydávají rovnoměrné teplo, které lze dobře regulovat. Vzhledem ke koncentraci energie v tomto produktu není třeba přikládat tak často – brikety udrží žár i po mnoho hodin. Při zatápění vyžadují nicméně vyšší počáteční teplotu než dřevo. Nejlépe chytnou na žhavém podloží.  Spalovací vzduch by měl být přiváděn zespoda roštem. Briketami lze topit ve všech topných zařízeních, která jsou uzavřená a zároveň vybavená roštem a popelníkem. Zásadním předpokladem přitom je příslušná technická specifikace a informace od výrobce, že je dané zařízen pro topení briketami vhodné.

Dřevěné brikety se vyrábějí z neupravených pilin či hoblin. Lisují se za velkého tlaku a někdy se do nich jako pojivo přidává škrob (stearin, melasa apod.). Tyto produkty bývají různé kvality, která se odvíjí od způsobu výroby a použitých surovin. 

V Německu je možné spalovat pouze ty dřevěné brikety, které splňují požadavky normy  DIN 51731 resp. evropské normy EN 14961-3. Dbejte při nákupu dřevěných briket, zda splňují platné legislativní požadavky, a případně požadujte u svého prodejce doložení této skutečnosti. Na balení se musí uvádět přesné množství produktu – buď jako hmotnost nebo jako objem. Certifikační systémy typu  FSC a PEFC Vám přinesou větší jistotu, že palivo pochází z ekologicky provozovaného lesního hospodářství.

Dřevěné brikety se vyznačují vyšší výhřevností než polenové dříví a hoří poměrně rychle. Při zatápění nejlépe chytnou na žhavém podloží. Upozorňujeme, že dřevěné brikety se mohou při hoření rozpínat, a tak poškodit vnitřní prostor topeniště. Dodržujte prosím proto vždy postup, který výrobce uvádí v příslušném návodu k použití.  Dřevěné brikety je třeba transportovat opatrně, aby se zamezilo vzniku prachu či oděru. Skladovací místo musí být suché.

Dřevěné pelety jsou tenké válečky z vysušeného dřevěného odpadu v přírodním stavu (piliny, hobliny,  odpad z těžby dřeva). Lisují se za vysokého tlaku a někdy se do nich jako pojivo přidává škrob (stearin, melisa apod.) Pelety mívají délku 10 až 30 mm a průměr  6-8 mm. Používají se výhradně v zařízeních, která mají příslušnou technickou zkoušku pro používání tohoto paliva – zpravidla se jedná o zařízení s elektrickým provozem a speciální technologií pro spalování pelet.

Jakostní požadavky na toto palivo jsou uvedeny v evropské normě  EN 14961- 2. Kvalitativní hodnoty jsou navíc předmětem nové certifikace EN plus.   Při nákupu proto dbejte, zda je na produktu daná certifikace uvedena či chtějte po prodejci doložit, že požadavky normy jsou splněny.

Dřevěné pelety mají vyšší výhřevnost než polenové dříví. Při hoření vznikají nízké plameny. Pelety se zpravidla prodávají v pytlích po 15 kg nebo ve velkých baleních, která se používají především pro centrální vytápění budov. Pelety je také možné koupit volně ložené a skladovat ve speciálních silech či rezervoárech. Při přepravě a skladování pytlovaných pelet se vyžaduje opatrnost, aby nedošlo ke vzniku prachu či oděru. Pelety je třeba skladovat na suchém místě.  

Černé uhlí se na trhu nabízí v různých podobách a kvalitě. Pro použití v domácnosti by se měly zásadně používat produkty s nízkou sirnatostí  (< 1%) a nízkou tvorbou popele.  Uhlí používané v domácnostech může mít různou velikost: ořech 2 (10-25 mm), ořech 1 (20-40mm) či kostka (40-100 mm). Výhřevnost závisí na konkrétním druhu produktu a pohybuje se rozmezí  22-32 MJ/kg (antracit). Ve speciálních obchodech jsou k dostání také brikety z černého uhlí  (Extrazit, Ancit) a koks.

Upozornění: Výrobky z černého uhlí lze používat pouze v zařízeních se speciální certifikací a technickou zkouškou.  Protože se bod vznícení nachází u černého uhlí velmi vysoko, je třeba zajistit při zatápění velmi vysokou teplotu, aby celý spalovací proces probíhal potom čistě. Vzhledem k nízkému podílu těkavých látek hoří černé uhlí krátkými plameny a vyznačuje se dlouhou dobou hoření.

Dodržujte vždy instrukce uvedené v návodu k použití k vašemu topnému zařízení. Nevhodné palivo či nadměrné naplnění topeniště může vaše topné zařízení poškodit. Nesprávná jakost uhlí či špatná obsluha zařízení mohou vést k vytváření sazí, vysokých emisí a nákladné údržbě.

 

Topit není povoleno například těmito palivy:

  • Vlhké dřevo s obsahem vody > 25%
  • Upravené dřevěné produkty
    • dřevo impregnované ochrannými prostředky
    • dřevo s nátěrem či lakem
    • překližka, dřevotříska, dřevovláknité desky či jinak klížené či lepené dřevěné materiály
  • Kůrové brikety
  • Parafín
  • Umělá hmota všeho druhu
  • Odpad všeho druhu

Takovýmito palivy není povoleno topit, protože produkují velké množství emisí, a tak mají negativní dopad na životní prostředí a vedou ke stížnostem sousedů. Škodliviny mohou navíc způsobit škody na vašem topném zařízení a komíně a následná rekonstrukce bývá velice nákladná.